Jak jsem psal knihu #1

A tak už jdeme do finále a poslední tóny zní, Dýmkařská bichle právě vychází! Teda až 3. prosince, ale nenechám si tím kazit rým. Napsal jsem knihu o vodních dýmkách, což byl můj dávný sen. Podělím se s vámi o radosti a strasti, které tvorbu bichle provázely. Napsat knihu je přece easy a dovede to každý lempl! Ledaže...


Bílá bělejší, dýmkař chytřejší!

Dýmkařská bichle je žhavá jako uhlík! Vypráví příběh o tajemném světě dýmu, bublajících dýmek a jejich kultuře optikou dnešní doby. A že je to doba uspěchaná. Proto přibrzdi, připrav si dýmku a ponoř se do knihy, ke které se budeš s oblibou vracet stejně, jako ke svému oblíbenému tabáku. 
Čeká tě dobrodružství plné praktických rad, návodů a poznatků, které jsem za více než 10 let nashromáždil každodenním dýmkařením a aktivitou v mnoha oblastech dýmkařského průmyslu v České republice i zahraničí. Provedu tě historií, vysvětlím ti funkci i význam všech částí vodní dýmky, naučím tě přípravě, mixologii i dýmkařské etiketě a mnoha dalším fíglům. Ať už dýmkařem jsi, nebo se jím teprve staneš, tohle je kniha pro tebe.

Marketingová, leč pravdivá průpovídka, prostřednictvím které Dýmkařskou bichli prezentuju. Jsem rád, že jsem ji psal až takhle k závěru, protože na počátku jsem neměl absolutně ponětí o tom, jakou knížku vlastně vyplodím. Ach, ty počátky!

Identifikován a polapen

Když jsem začínal s tímto zvídavým blogískem, měl jsem pouze malou ctižádost. Ulít se ze studia Úvodu do ekonomie (kdo by se chtěl taky učit teorii pozlaceného chladiče, tvl) a kreativně se vyřádit v oblasti, které jsem již několik let usilovně věnoval plíce. A tak se stalo. Ustavičně jsem spamoval cizí zeď do té míry, až to nakonec začal opravdu někdo číst. Z počátku to mělo kvalitu středoškolské slohovky, vzhled blogu byl na úrovni Seznam.cz z roku 1996 a já hýkal radostí z každého lajku jako osel na amfetaminu. Řekl jsem si tenkrát: „Jestli tenhle blábol čte měsíčně padesát lidí, tak to jednou můžu vydat i knihu!“ O pár let později...

No to bylo porníčko :D 
Byl listopad, překvapivě. Tou dobou navštívilo blog skoro 350 tisíc čtenářů, projezdil jsem dýmkařské veletrhy křížem krážem, skončil 3. v anketě Blogger roku a na plno se vžil do role dýmkařského pisálka. Blížily se mé narozeniny a já dostal ten nejkrásnější dárek ze všech – prostý e-mail. Šéfredaktor brněnské odnože Albatrosu mi napsal, že se mu velice líbí můj styl psaní i celková tvorba. Na konci mailu se skrývala otázka snů, a to „Uvažoval jste o tom, že byste napsal knihu? Pojďme se sejít a pobavit o možnostech.“ Vzpomněl jsem si na svůj bláhový sen a ucítil podivné svrbění v zátylku. Můj vnitřní Kuba skotačil radostí. Pojďme se sejít, pane šéfredaktore!

Tanec s nakladatelem

Ta schůzka dopadla famfárově a co si budem, rozmýšlel jsem se opravdu jen chvíli. Taková nabídka se přece neodmítá! Měl jsem štěstí, a to mamutí. V té době jsem totiž o knižním trhu, vydávání knih a jejich prodeji věděl asi tolik, co domorodý Papuánec o Spotify. Takže vlastně nic. Kdybyste chtěli vydat nějaký svůj blábol v knižní podobě, existují 3 cesty.

Tou první je vydat knihu samonákladem, což je obrovský porod. Když pominu samotný proces psaní, tak je zapotřebí najít svolnou tiskárnu, prodávat i propagovat knížku na vlastní pěst, dostat ji k distributorům a knihkupcům a také investovat desítky až stovky tisíc do její tvorby a propagace. Vše si zkrátka řešíte sami, což sežere obrovské množství času a energie. Výhodou je vývar z knihy, o který se s nikým nemusíte dělit. #multimilionovýčávo

Druhá i třetí cesta zahrnuje nakladatele. Těch je u nás jako vší v bezďákově kštici a vydávají všelicos. Pokud jste právě dokončili svůj odvážný román na téma sexuální orientace mloků skvrnitých, je na čase zaklepat na pár dveří a rozeslat maily. To je ta druhá cesta – hledání nakladatele na vlastní pěst! A teď chvilka demotivace, jupí. Podobných hledačů jsou stovky, nakladatelství jsou zavaleny rukopisy a štosy mailů s úpěnlivými žádostmi o vydání knih. Přesvědčit a nezapadnout, o to tady jde a je to pravá ruská ruleta. Pokud je vám veleještěr nakloněn, dílo je objeveno a začnete tančit s nakladatelem. A ten si nadiktuje podmínky. Buď na ně přistoupíte, nebo odcházíte o zasedačku dál – je to velice jednoduché. Čest a balení BlackCoco všem, kteří uspěli!

A pak tu máme cestu snů – osloví vás samotný nakladatel. Samozřejmě už musíte mít něco za sebou, redaktoři vás nenajdou jen tak na Bazoši. Někdy stačí známej ksicht, většinou však potřebujete nějakou přidanou hodnotu. U mne to byl blog, můj styl psaní a jedinečnost tématu, které je v tradiční společnosti lehce kontroverzní. Pokud vás nakladatelství opravdu touží podepsat, vyjde vám vstříc v mnoha věcech. Musíte však být přesvědčiví jako sňatkový podvodník!

Hurá, píše se!
Smlouva(t)

Věděl jsem velké kulové, proto jsem si navymýšlel kaviár, horu koksu, zlaté desky a minimálně 50 % z každé knihy. Lol, to víš, že jo. Byl jsem konfrontován s tzv. klasickou smlouvou pro prvoautory. Po jejím prostudování jsem usoudil, že bych asi více vytočil na automatech, pokud by padly třešně. Začal jsem lehce panikařit, proto jsem spamoval kamarády znalé v knihách – booktuberku (ten pojem fakt existuje!) Dorotu Noon a kuchtíka Martina Škodu. Ti mi sdělili, že mám ještě vlastně docela dobrou smlouvu, tak ať to nepodělám vysokými nároky. Když jsem ji přečetl podruhé, tak ta smlouva vlastně nebyla vůbec špatná. Prachy neprachy, dělám to pro komunitu!

V takové smlouvě je dále zakotven maximální rozsah, prvonáklad (1500 ks), zákaz nošení tepláků na veřejnosti, pár kecíků o licenci a mimo kupy dalších náležitostí také datum odevzdání rukopisu (30.6.2018). Jaké výhody teda plynou z toho čardáše s Albatrosem?

  • obrovská distribuční síť (jsou nakladateli i distributory, mají dosah do všech velkých knihkupectví i online obchodů) 
    • nemusím obcházet knihkupce jako podomní prodejce hrnců
  • zázemí velkého vydavatelství (stačí dodat text, protože obálku, grafický layout, fotky a třeba ilustrace, to vše mohou zařídit a v rámci rozpočtu i zaplatit)
    • zrovna tohle jsem nevyužil, namísto toho jsem poskládal tým šikovných otroků, se kterými jsme vše výše zmíněné vypracovali sami, oujé
  • lidský přístup (kdyby se mělo jet striktně podle smlouvy a termínů, kniha by byla o třetinu kratší, obálka zrůdná a já bych měl mnohem více než jeden šedivý vlas)
    • můj šéfredaktor Roman Bureš je boží!
  • nemusel jsem si vzít Home Credit, Zonky nebo vykrást krám s chlastem (veškeré investice do tisku a tvorby pokrývá nakladatelství) 
    • nezahučel jsem v tom za nějakou enormní škváru, stále mám na kilovku uhlíků!
Že bych vydal dalšího Harryho Pottera?
Vyveden z konceptu

„Jakou knížku bych chtěl vlastně napsat?“ říkal jsem si. Úplně původně jsem zamýšlel pouze aktualizovat a knižně vydat sérii Dýmkařská bible. Za pár dní jsem si uvědomil, že je to kravina. Byl by to zkrátka promarněný potenciál, a tak mne napadlo několik dalších scénářů:

Kroniky dýmkařské

Původním záměrem tohoto scénáře byl příběh. Nikoliv o mikroflóře a bakteriálních civilizacích na řiti Kim Kardashian, nýbrž o dýmkaření. Taková povídka složená z rozhovorů, historek a dýmkařských příhod, do kterých jsem se za těch 10 let stihl namočit. Vyvstalo několik otázek – Kdo by to sakra četl?, Jaký by tohle mělo přínos?, Nezavřou mě za to? a mnohé další. Albatros se na to taky zrovna netvářil, holt psát dýmkařské paměti ve 23 letech je trochu přitažené za pačesy.

A tak jsem tu kroniku poslal k šípku. Odpočívej v pokoji anonymní rozhovore/poutavá historko ze světa pašeráctví tabáku. To by bylo dost wow, materiál je to dozajista zajímavý! Tak třeba v příští knize, až budu mít poslaneckou imunitu, bando.

Příručka dýmkaře-profesionála

Existují tituly, které nakladatelství vydá, než bys řekl pizděc. U těch ostatních se zohledňuje především návratnost investice, šířka cílové skupiny a téma. Proč vám o tom povídám? Pim, pam, pum – kniha pro mistry dýmkaře neprošla, a to z několika prostých důvodů:

  • kuřáků obecně jsou téměř 3 miliony, kuřáků vodních dýmek všech kategorií jsou u nás dejme tomu statisíce, pokročilých dýmkařů je zhruba 5–20 tisíc, dýmkařských profesionálů je u nás možná méně než 1000
    • málokteré nakladatelství vydá knížku pro 1000 lidí, pokud to není odborná publikace ve specializovaném nakladatelství
  • moje cílová skupina jsou dýmkaři-začátečníci a pokročilí, mým cílem je naučit je dýmkařit kvalitně, v rámci možností zdravě a poskytnout jim odrazový můstek pro další objevování
    • vydávat knížku s informacemi, které budou 80 % mé čtenářské základny prozatím k ničemu, je kravina
  • téma takové knihy by muselo uspokojit tuzemskou dýmkařskou smetánku, která se tak nějak nemůže shodnout, jaké ty „profesionální“ techniky vlastně jsou
    • Tanž na sílu je nejlepší do V2 nebo do UPG? Je to Ruská bomba nebo Kazaňský granát? Aromatizátory černoty se otevírají při 160°C nebo 180°C? Jak moc ovlivňuje roztažnost krystalické mřížky prohřev korunky? – spousta zajímavých témat, na jejichž definici se komunita shodne jen horko těžko (subjektivní shit)

Já se těch profesionálních témat ale jen tak nevzdal, hold my beer!

Hybridní bichle

Když už jsem byl v koncích jako Bridget Jonesová v thajském lapáku, napadla mě spásná myšlenka! „Nikdy nelze uspokojit všechny, ale co takhle vymyslet knihu, která něco řekne začátečníkům i profíkům? Každý si tam najde něco, jako celek to však musí dávat smysl. Bude to v topíčku, kááááámo.“

První náčrt tohoto konceptu vypadal asi takto:

Dýmkařská bible + malý dýmkařský slovník + světové dýmkaření + špatné básně + místo na zapisování vlastních mixů, s jakou dýmkou si knihu začal číst, s jakou ji končíš + fotky + rychlé tipy + možná dýmkařská hra +  mluvení o české komunitě 
Autor nikdy neví, co dělá. Nelze předvídat výsledek, proto jsem začal s tímto chabým konceptem. Myslel jsem, že napíšu 100 stran a budu potřebovat nějakou vatu. Namísto toho jsem v prvním draftu napsal 230 NS. A vzniklo tohle!

V obsahu nejsou zahrnuty podnadpisy a malé nadpisy, celkově je toho opravdu kotel!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
DALŠÍ DÍL: JAK JSEM PSAL KNIHU #2 - Ten deadline musíš stihnout!

Jakub Kopáček

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram