Máme tady dalšího dýmkařského pionýra. O to více mne těší, že je z mých rodných lovišť. Je to produkt Ostravské pánve (tam u nás o uhlí jednu dvě věci víme) a několika zajímavými řešeními upoutal moji pozornost. Slovo dalo slovo, výměna menší (větší) obálky s penězi a kompromitujícími snímky proběhla bez zbytečných svědků a Marvin vol. 1 přistál u mých nohou. Překvapil, či zklamal?
 |
| Tadáááá |
V dubnu jsem byl kontaktován jedním z gentlemanů, který mě ve zkratce požádal o konstruktivní recenzi na nový dýmkařský produkt. Byl tajemný jako hrad v Karpatech, tak jsem si i já zahrál na tajného agenta. Dle dostupných údajů jsem v obchodním rejstříku dohledal jméno a logo společnosti, jen tak mimochodem jsem ho poslal do konverzace. Evidentně jsem ho trochu překvapil, internet je tak nádherné místo! Pak se agenti na obou stranách na nějakou dobu odmlčeli. Ticho po pěšině.
Koncem července jsem dostal milou zprávu od čtenáře, ve které mi sdělil, že jeho přátelé vyvinuli nový typ vodní dýmky a je to neskutečný rachot. Kdyby Dalajláma dýmil, měl by 2 v modlitebně a jednu na hajzlu. Nof, dobrá. Takových doporučení, která prohlašovala novou vodní dýmku z Ostravy za nejlepší kouřostroj na planetě, jsem obdržel ještě několik. Bylo to úsměvné, plný význam toho všeho jsem však pochopil až po osobní schůzce s Marviny, tedy Marvinem, aka Markem a Vincencem, tvůrci Marvin vol. 1.
Ahaaa, takže jde o vodní dýmku. Můj zájem vzrostl, tudíž jsem s Marviny domluvil menší rande spojené s prezentací jejich díla. První věc, co mě zaujala - kluci jsou čajovníci/dýmkaři!
Papapaparrrrááááddda, Totototomeee (- Ralph, Mafia I). Měl jsem radost, protože specifikem českých výrobců dýmek je jejich jaksi nedýmkaření. Nedýmkařovost, nedýmivost? Grammar nazi, pls help. No nevadí, zkrátka téměř žádný z výrobců není pořádný dýmkař. Designéři, obchoďáci, ajťáci, podnikatelé, nicméně dýmkařů od srdce je v této oblasti jako šafránu. Kluci jsou matadoři ostravské Dobré čajovny na SNP. Můj názor je takový, že v Dobré čajovně jsem se neměl nikdy skutečně dobře, tuhle frančíííízu jsem navštívil několikrát v různých městech a vždy to bylo na žalobu. V oblasti dýmek, čaje mi chutnaly. Odložil jsem ale osobní traumata a sdělil jsem jim, že jsou jedni z mála. Měli radost. Juch!
