Dýmkařův koutek

To, že Rusko vlastní zbraně hromadného ničení, je obecně známým faktem. Jednu takovou jsem štípl v Novosibirsku a trochu si s ní hrál. Je devastující, avšak zvláštním způsobem lahodná. V prvním videu roku 2017 vás naučím, jak ji nastavit a připravit k detonaci. Drop the Russian bomb!

Uvažujete, jak vaše těžce vydělané zlaťáky utratíte za vánoční vylomeniny? Rovnou na to zapomeňte, kupte si něco, co vám udělá radost a přinese požitek. A jelikož drogy jsou ilegální, tank si jen tak někde nezaparkujete a na Srí Lanku dneska lítá každá lopata, kupte si něco, co potěší vaše dýmkařské srdéčko! 

Pravidla hry jsou taková, že vytáhnu zajímavé produkty z různých kategorií a jelikož si stále myslím, že jsme dováželi boží věci, tak dost produktů bude z iSmoke, avšak doplním to zajímavostmi z ostatních e-shopů a zahraničními specialitami. Dost řečí, co by vám letos nemělo pod stromečkem chybět?

Podívejte, tady můžeme jít několika cestami. Pimp maj hůkah, aneb vylepšení vašeho stávajícího setu. Křičíte ze spaní jméno vaší vysněné korunky? Teď je ta chvíle. Arabské noviny z vašeho šlauchu už vylézají na povrch? Čas na výměnu. Za alobal jste utratili půl království a princeznu k tomu? HMS on the way! Nová dýmka je velmi častým vánočním přáním, ale která partnerka/máma/bába je tak zdatná, aby koupila přesně to, co si přejeme? Doplňte si patřičně mužský ekvivalent, na dýmy, tedy

Jedna kapitola mého dýmkařského života je uzavřena. Otrok dostal poslední kuskus a již nepocítí bič otrokářův. Co to melu? Po roce a půl se loučím s iSmoke.cz. Vytvořili jsme něco úžasného a je čas posunout se dále. Jaké to vlastně bylo? Tak já vám zarapuju malý (obří!) dýmkařský příběh.

Jste zvědaví, proč jsem si na 15 dní odepřel dýmku? Já chtěl být tajemný jako hrad v Karpatech. Ale když se někdo ptal, zda jdu transplantovat plíce a jestli by mohl dostat ty moje staré na památku, radši to vyjasním. Tohle se samozřejmě nestalo, ale bylo by to, zvráceným způsobem, strašně cool. Své plíce však miluji, žádné takové. Naopak žaludek, to je prevít.

Ta story je taková, že jsem prodělával další ze svých imaginárních nemocí. Jak jsem již brečel v jiném článku, tenhle podzim stál za starou belu. Tentokrát však takovým způsobem, že mi to začalo lézt do zdraví. Ne, že bych opakoval svůj dýmkařský rekord z listopadu 2012, kdy jsem během 24 hodin v kuse vykouřil 11 dýmek. Ten skončil malou skleničkou vykašlané krve, struhadlem v krku a dvouměsíčním dýmkařským půstem. Od té doby vím, že bych to neměl zase tak lámat přes plíce.

Tys mi zavařil, ti povím.

Dílo je dokonáno. Vyhlášení je za mnou a přes všechny modlitby k Aštaru Šeranovi jsem z úst Ewičky Farné neslyšel ta kouzelná slůvka o mé výhře a nehynoucí slávě. Ovšem zde více než jindy platí, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A víte, co? Bylo to boží! O mých myšlenkových pochodech a průběhu večera se dočtete (překvapivě) zde.

Hordo, nevím jak, ale jsme tam! Jsme ve finále Blogera roku 2016. Je to pro mě velké překvapení a je to jen a pouze díky vám. I když, škrábal jsem to já. Vážím si vaší podpory, nyní ji teda řádně otestuji. Vyhrajeme to společně!

Musíme hlasovat, až se nám bude od klávesnice kouřit. Budeme to sdílet, odklikávat a šířit dále. Asi není na místě zburcovat půlku Indonésie a nakoupit si haldu robotů. O to mi nejde. Přál bych si, abyste vy, čtenáři a fanoušci Dýmkařova koutku, vynesli dýmkaření do mediálního prostoru a udělali z českého dýmkaření pojem. Pokud vám mé články pomohly, nebo jen pobavily, hlasujte. Už teď jsem vám nesmírně vděčný za projevy podpory a dobré nálady, které směrem k Dýmkařově koutku posíláte!

Jak na to?

Klikněte ZDE a zprzněte tlačítko HLASOVAT. Potom vám přijde na mail potvrzení, na nějž kliknete a hlas je platný!

Sdílejte mezi kamarády, dýmkaři, čajovnami a shisha bary, rodinou, nepřáteli. Ukažme všem, že dýmkaření má místo v moderním světě. Mezi všemi food blogery, lidmi, kteří si fotí vlastní kafe, cestovatelskými blogy, hejt deníčky...můžeme prorazit :)

Východní shisha bary rostou v Praze jako houby po dešti. Recenzovat je po jednom mi však přijde zdlouhavé a výsledné čtení by ukrátilo čas snad jen důchodcům ve starobinci. Ale! Mám dva kandidáty na recenzi, to je svízel. Tak proč je nepostavit proti sobě? Matrjošky vybalit, frčíme do Ruska!

Pravidelně se mě lidi ptají, zda navštěvuji pražské dýmkařské podniky. Ono to je trochu složitější. Když je pěkné počasí, tak radši vyrazím s dýmkou do přírody, obvykle však pokuřuju doma, v práci, na festivalech, oslavách, kremacích, dražbách a demonstracích. No, kouřím vlastně všude. Je to věta spíš do gay seznamky, ale vcelku pravdivá. Když počasí nepřeje, kamarádi pobízí a spolubydlící hartusí, že skrze dým nevidí na palec u nohy, hledám si dočasná útočiště. V okruhu pěti kilometrů od mého brlohu je spousta dýmkařských podniků, většinou se však jedná o nepálské meditační čajovny nebo pochybné pajzly s dýmkou a čajem z Tesca navrch. Narazil jsem zde ale na dva podniky, jejichž názvy si neustále pletu, a postupně jsem oba navštívil. Často jsem je srovnával, až jsem zjistil, že to nejlépe vyřeším pomocí článku. Co jsou vlastně zač?

SMOKEHOUSE

• kde: Italská 25, Praha 2 - Vinohrady
• do čeho jdu: prostory do tvaru písmene L, světlé a decentní, dojem pohodlí
• cena dýmky: 219 - 289 Kč
• web a FB: zde a tady

SMOKEBERRY

• kde: Slovenská 19, Praha 2 - Vinohrady
• do čeho jdu: tmavé klubové prostory v suterénu, dojem luxusu
• cena dýmky: 249 - 990 Kč
• web a FB: zde a tady

Prostředí

Křesla!

SMOKEHOUSE

Vejdete a ocitnete se na křižovatce. Vlevo menší nudle, vypadá to na VIP chill, naproti bar, který ve mně, z nějakého důvodu, vyvolává obrovskou chuť na zmrzlinu. Nevím, možná to bude tou skleněnou vitrínou, pod kterou si představuji chlaďáky Häagen-Dazs. Ach, zase nic. Každopádně tam se připravují dýmky.
Vpravo je delší nudle s normálním barem, kmotrovskými křesílky, plátnem (jako na promítání, mongol) a stoly podél zdi. Barvy jsou decentní, spíš tmavé, prostředí je čisté a ta křesla jsou epicky pohodlná. Avšak nepřipomíná mi to ani bar, ani čajovnu, natož klubovnu, hanbinec, bowling (může to svádět), či kavárnu. Tolik k mému přísně analytickému rozboru.

„Kubo, odkud sháníš ten super tabák?“ „Je to prosté, mimo ČR si ho vozím i z jiných států.“ 
„Bože, to musí být drahé a musíš čekat dlouho!“ „No, trochu od každého, ale vlastně ne.“
„Nevím, co si mám vybrat, poradíš mi něco?“ „Tak určitě, značek je bambilion.“
„Kde to seženu?“ „V Německuuuuuu.“

Milé dámy, urození pánové, dopřejme si dobré dýmky a pojďme společně nahlédnout do tajů správných dýmkařských způsobů. Je velmi jednoduché působit jako buran, a to vy přeci nechcete. Univerzální dobré mravy neexistují, přiučíme se tedy všude, kde se dá. Předám vám všechno, co znám. Budete slušňáci, jako já. Sure.

Léto nám pomalu končí (zpátky do školy, škvoři) a dýmka mě provázela celým jeho trváním. Dostal jsem se na obvyklá i zvláštní místa, ono dýmkaření v létě má určitá specifika. Jaká, jaká, Kubo?! Samozřejmě RZU a spoustu hippie pohody. A tak.

Tohle roční období mám obzvlášť rád. Uhlíky prásknete do táboráku, vodu vezmete z potoka (bacha na ráčky, hajzlíci rádi lezou do vázy) a dýmkou doplníte snad každou činnost. Jistě, mohou vás sužovat útrapy v podobě po dýmce nadržených kamarádů, poletujících dýmuchtivých vos a tropické bouře nad hlavou. Na podzim vám do korunky lítá listí, v zimě si kolem dýmky postavíte sněhuláka a na jaře si budete kýchat na tabák. Léto, ano léto je ideální. Jak takové léto s dýmkou vypadá? Z vlastních zážitků jsem vybral 10 roztodivných příležitostí, které k létu neodmyslitelně patří. Let the sunshine in, my horde!

Dýmkař na vodě

Někdy jste na to sám

Ahoooooj! Za střízliva bych autory těchto výkřiků nejradši praštil pádlem, orumen a pozeleněn se k nim halasně přidávám. Voda, řeka, kemp, pádla, jezy, loď zachovalých žen středního věku, oheň, alkohol, hvězdy nad hlavou. Rád si každým rokem projedu naši komerční vodáckou Vltavu, ačkoliv existuje spousta lepších sjezdů. Dýmka je mým společníkem už třetím rokem a pokaždé je to unikátní. V podstatě máte dva typy vodáckých výprav - normální, dýmkaře obsahující posádky a speciální dýmkařské expedice.

První typ je rozšířenější. Dýmkař zde plní roli lidového manažera štěstí. Většina posádek striktně zakáže dýmku během plavby, protože co kdyby uhlík spadl na raft a my se s grácií Titaniku poroučeli ke dnu?! Zastávky během plavby na doplnění hladiny piva a hermelínu v housce jsou tak pade na pade, někdo tvrdí, že se přece nebudeme zdržovat a plujeme dál, však nám všichni uplavou, jiní si zase chill rádi dopřejí. Dýmku proto do barelu, vše potřebné s sebou. Valná většina případů však končí vykázáním dýmkaře k pádlu a vidinou vytoužené dýmky až v bezpečí kempu. Kamarádky vytasí pohled autem přejeté srny, kamarádi dorážejí, ať připravíš dýmku, proč si ji jinak s sebou tahal, že. Konečně kouříme! Vše v pořádku, jen koukej dohlédnout, aby dýmka jela celý večer. Over and over again.

Jindy je vás více

Speciální dýmkařské expedice na to jdou od lesa. Jejich bágly obsahují mimo alkoholu, kondomů a toaleťáku taky plynové bomby, mraky tabáku, uhlí a většinou tak dýmku na osobu. Pokud se dopravují vlakem, tak remcají, že v kupé nemůžou dýmit, nebo vymýšlejí ultra nenápadný plán, jak si zadýmit bez povšimnutí. Něco jako Kumarova šlukovka v letadle. Pokud jedou autem, zvesela komunikují s místní populací holubů a vlaštovek pomocí kouřových signálů z oken auta. První pravidlo příjezdu do kempu - postav si stan. Jen přes můj šlauch! První se žhaví uhle. Do lodě se berou vždy minimálně dva barely - jeden s normální výbavou, druhý dýmkařský. Veškeré vybavení pro přípravu dýmky musí být po ruce. Zastávka na dýmku během plavby je povinná, pokud z vesela nedýmíte na lodi v klidnějších vodách. Večer vás celý kemp rozezná podle omamné vůně a nočního bublání.

No, někdy až moc

Při zastávce i během session v kempu vyvoláte určitý rozruch, buďte připraveni. Spousta lidí se diví, co to s sebou taháte za těžítka, mnoho jich chce vyzkoušet, část se k vám přímo přilebedí. Z vlastní zkušenosti vím, že jste spíš za exoty, ale takové milé, neškodné. Nezapomeňte se dostatečně vybavit, na vodě toho kromě ohně a zaručeně domácí pálenky moc neseženete.

Dýmkař na festivalu

Nekecám, šéfe