Loučení s iSmoke.cz

Jedna kapitola mého dýmkařského života je uzavřena. Otrok dostal poslední kuskus a již nepocítí bič otrokářův. Co to melu? Po roce a půl se loučím s iSmoke.cz. Vytvořili jsme něco úžasného a je čas posunout se dále. Jaké to vlastně bylo? Tak já vám zarapuju malý (obří!) dýmkařský příběh.

Spousta zajímavých příběhů začíná prostou náhodou. Zde tomu nebylo jinak. Jak už to v dýmkaření bývá, náš koníček propojuje spoustu lidských tvorů. Já si necelý půlrok drápal svůj malý blogísek a jak už to tak bývá, byl jsem rád za každou interakci. Jednou takhle postávám před Masarykovým nádražím v Prazeeee, prší, klečím na gopnika před halou a je mi všelijak. Když tu okolo jedoucí sporťák přistaví, spustí okénko (to je dost teplé slovo, btw) a někdo zevnitř zakráká, ať jdu jako blíž. Mám nějakou důstojnost, nikomu nedám! Po zdravé úvaze přistoupím, v autě sedí takový ruský pán a říká: „Prší vám na hlavu, víte to?“ „Tak neasi,“ odpovím na kost promočený. „Nemáte chuť na dýmku?“ „Eh, to mám.“ „Tak nastupte.“ No co, menší dobrodružství za dýmku stojí.

iSmoke Store - má radost
How I Met My Russian

V sendviči s Medůzou
Ten ruský pán se jmenuje Alex Terentiev. Tuhle historku jsme si vybásnili, abychom dali správný základ naši otrokářské hře. K té se brzy dostanu. Realita je taková, že stejně jako spousta z vás, mi napsal zprávu. Zpětně trochu legrační, ale v těch dobách to byla zpráva, která mě hodně potěšila. Ahhh, někdo se o mně zajímá a ještě se mu líbí moje práce?! Ego up!!! Jakmile narazilo do stropu a vrátilo jako pohlavek zpět, jednal jsem. Naše první rande proběhlo v iSmoke House, tehdejší výkladní skříni všech krásných dýmek, kulervoucího designu a hýkání Bena Cristovaa, který měl hned o patro níže zkušebnu.

Já dám hodně na instinkt. V dýmkaření jsem do té doby potkával dva typy lidí. Plní ambicí, ale bez prostředků. Mocní prostředky, avšak chudí ambicemi. Alex byl první člověk, který disponoval obojím. Po šestihodinové session jsme si sedli do noty, naše názory na dýmkaření se až nepochopitelně shodovaly. Známí mi tehdy říkali, abych si dal na Rusáka pozor, vždyť co Rus, to mafián! V té době jsem třel bídu s nouzí v PR agentuře, kde jsem se vydával za maminky na diskuzních fórech a propagoval svěží recepty ze sáčkových polévek Vitana. Ehh, potřeboval jsem poplatit kolej. Alex hledal někoho, kdo by vedl jeho nový kamenný obchod. Zježily se mi vlasy v zátylku a můj vnitřní Kuba řval já, jáá, JÁ! Vnější Kuba skromně odvětil, že mu rád pomohu s hledáním a pokud by nikoho nenašel, já bych to klidně vzal. Živit se dýmkařením byl můj sen!

První krůčky

Světe div se, přišla nabídka práce. Konečně jsem mohl Vitanu pověsit na hřebík a střihnout si jednu z hlavních rolí v dýmkařském celovečeráku (ten jsme vlastně i natočili, video dole, záchodoví čtenáři). Domů jsem si vzal svůj první svačinový balíček a učil se tajům Kazacha, ruskému dýmkařskému slovníku a přicházel na chuť divně pojmenovanému uhlí El Fuego. Hej, co takhle udělat přednášku o dýmkách, nahnat do iSmoke House bandu lidí a uvidíme, co z toho bude? Orosil jsem se až na prdeli. Tuhle věc jsem strašně chtěl podniknout, ale byl jsem nervózní jako středoškolské páry u těhotenského testu. Ale kdo musí, zkusí.


Byla to bomba! V úterý odpoledne dorazilo přes 30 mužů a žen, kteří se nechali zlákat na pěkné dýmky a trochu sodovky zdarma. Dostal jsem tričko se svým logem a pln elánu jsem začal vyprávět. Pár lidí se na mě z počátku dívalo jako na cvičeného medvěda v cirkuse (zapomněl jsem se oholit, jajks), ale vyšlo to. V publiku byla spousta lidí, které jsem teprve měl poznat a kteří pro mě do dnes hodně znamenají (jo, jasně...). Ha, nakonec jsme je rozetřeli brutálně těžkým dýmkařským kvízem! Život byl fajn.

Upřímná raodist - má první přednáška dopadla skvěle!

Ve svazku dýmkařském

Podzim klepal na dveře a čekala nás svatba. Já se už tak trochu zasnoubil s obchodem, Alex se ženil, for real. Počátky našeho přátelství byly hodně intenzivní, avšak obdržet pozvání na svatbu? Wow! Svatby jsou cool a rusko-ukrajinská svatba, u toho jsem nesměl chybět. Byla to dýmkařská svatba, jakou jsem nezažil ani předtím, ani potom (tedy až na moji teoretickou veselku, pokud mě uloví ta správná harpyje). Nabídl jsem se jako svatební dar. Ne, že bych pomazaný melasou vyskočil z dýmky, to prr. Svolal jsem partu a dělali jsme menší dýmkařský catering. Do toho dlabali, natřásali kejta a dávali dýmku s Alexovou maminkou. What a night!

Hookah Wedding!
Dne 3. listopadu 2015 jsem do toho konečně praštil i já. Měsíce příprav vrcholily, rozhodil jsem sítě a polapil jsem prvního otroka, Martina Stehlíka. Spolu jsme tvořili údernou jednotku nového iSmoke Store na Evropské 53 v Praze Dejvicích (dej mi vííííc). První měsíc jsme to slušně plácali, žádný platební terminál, omezený výběr a spousta dní, kdy jsme jen tančili za výlohou a lákali zákazníky. Alex byl vždy poblíž s dobrou radou a kusem tabáku na přilepšenou. Začal jsem se bavit a o měsíc později mě to pohltilo úplně. Konečně se naplno živím něčím, co mě baví.

Keď jazdíme my!
Každému po zásluze, život otroka v celé své kráse

Byl jsem v nefalšovaném rauši. Dýmkařův koutek oslavil první narozeniny, iSmoke začínal prosperovat a já si pískal. V té době jsem nevěděl, kam dřív skočit. Díky Alexovi jsem se začal učit Rusky, poznával krásy Poděbrad a jezdil čas od času v nabušené káře, které z oken vyhrával ruský hip-hop. Testovali jsme podniky a do noci nad dýmkou probírali, co ještě můžeme na českém dýmkaření zlepšit. Jedné takové noci jsme si nad dobrým čajem uvědomili, že iSmoke je vlastně taková lidová otročina. Překřtil jsem tedy Alexe na otrokáře, on mne na manažera otroků. V té době jsme v dražbě zrekvírovali nového otroka, Tomáše Majera, a naše stádo bylo (prozatím) kompletní.

V tomto čase jsem otrokáře uvítal v české on-line dýmkařské komunitě. Zprvu ostýchavý, později velmi aktivní Alex si uvědomil, že když chceme dovážet nejlepší dýmkařské produkty, musíme se zeptat dýmkařů, co si vlastně přejí. A ti si přáli blbostí, to byste nevěřili. Začali jsme ještě víc makat a importovat do České republiky to nejlepší zboží. Skvělé pro komunitu, velmi špatné pro všechny peněženky. A tak jsme se stali jedním z nejzajímavějších e-shopů v republice.

Výchova dýmkařů v Čechách

Nesmíme usnout na vavřínech! Začalo se na nás obracet stále více dýmkařů s prosbou o rady a doporučení. Žhavili jsme klávesnice, provolali trilion telefonních minut a zkrátka pracovali. Vytvořili jsme řadu vtípků, mezi nimi září naše aprílová akvizice e-shopu Shishastyle, naše fancy reklama na ruce (nic jiného nám tam vidět nejde), dýmkařské nálepky a prapodivné akce všeho druhu. Rozloučili jsme se s iSmoke House a vdechli život dnes již mýty opředenému iSmoke Embassy.

Naší výhodou bylo, že jsme spoustu věcí měli jako první. Starbuzz Vintage? Hell yeah, hned 12 piksel. O korunkách od HůkahDžbána si mohli čeští dýmkaři do té doby nechat jen zdát. Dalo se tedy říct, že jsme určitým způsobem českou komunitu vychovávali a udávali jí letmý směr. Sakra, jak já si to užíval. Vyrazili jsme až do dalekého Frankfurtu na dýmkařské expo ShishaMesse. To byla akce běs, slintal jsem permanentně jak Pavlovův pes. Já říkal, že budu rapovat. Ok, tak už radši ne.


Zataženo, občas tarbuše

Trampoty pána Menežerisa
Jak se správně říká, čeho je moc, toho je příliš. Tohle tempo nešlo držet věčně. Dám vám jednu radu. Nikdy, NIKDY nespěte v posteli svého šéfa #nohomo. To není metafora, to se skutečně stalo a byl to začátek pomalé koroze, která stíhá všechny nekvalitní dýmky, avšak my byli kvalitní, tak proč to vidět až tak černě, že? Trochu jsme scházeli z cesty. Už jsme nebyli tak úplně ten malý, progresivní e-shop, který se snaží ze všech sil pomáhat a prosadit se. Najednou jsme byli tak trochu všemocní, iSmoke byl hegemonem pro české kvalitní dýmkaření. S tím ale přichází arogance, bohužel. Byli jsme to přece my, ti nejchytřejší, my tomu rozumíme nejlépe. A internet si všimnul, ó bóže můj holka moje, ten si všimnul. Začínalo se to nepříjemnou cestou vracet. Také jsme posílali produkty dalším recenzentům, avšak jeden si do dýmky strkal kečup s meltou, druhý naše produkty naopak tak přechválil, že tomu nešlo racionálně uvěřit. A tak jsme pokračovali a snažili se celou tu show ukočírovat (a hlavně přežít).

I přesto vznikly skvělé věci, udělali jsme naše první dýmkařské školení, klábosil jsem o dýmkaření v rádiu a natočili jsme náš celovečerní dýmkařský film. Tedy pokud váš večer trvá necelých 7 minut. Tam jsem si střihnul opravdu zajímavou roli, však posuďte sami. A berte s nadsázkou, nikdo nemá patent na humor, bando!

Jo, dělali jsme i kraviny
Otevírám se na konci

Něco se změnilo. Já i Alex jsme to cítili více než jasně. Počáteční nerozlučnou dvojku nahradila dvojice lidí, kteří se snaží porozumět tomu druhému. Když někdo neví, tak myslí. A my jsme mysleli, vymýšleli a balili se do vzájemné izolace. Moje manažerské schopnosti jsem přecenil. Holt kdo nemá v 21 letech trochu nafouklé sebevědomí, že. Začalo to nevycházet. Lamentoval jsem jako stará Blažková, ale nebylo to k ničemu platné. Nebylo to ideální a začali jsme se vzdalovat, jak lidsky, tak pracovně. Jak už mě znáte, jsem trochu cíťa. Najednou jsem si uvědomil, že jsem iSmoke dal již vše, co jsem mohl. Je čas.

Po dlouhém vnitřním monologu a poradě s rodinou jsem se rozhodl, že se musím vydat dál. Sebral jsem koule, které se posledních pár měsíců válely někde mezi korunkami a těsněním, a vydal jsem se vstříc iSmoke Embassy. Modlil jsem se za to, abychom se dokázali rozejít v dobrém. Tvl, to už je jak nějaká telenovela. A stalo se tohle:

Přišel jsem, udělali jsme si dýmky, kecali o práci a o humorném vyšetření, pak přišla chvíle napjatého ticha a vyhrkli jsme oba téměř to stejné. Naše společná kapitola v iSmoke.cz končí. Ani nevíte, jak se mi ulevilo. Troufám si říct, že balvan, který nám oběma spadl ze srdce, se v klídku propadl až do Mongolska. Konečně jsme si na rovinu popovídali, vyjasnili spoustu věcí mezi námi, hlavně to, proč to vlastně všechno šlo do kopru. Stejně jako při našem prvním shledání, i nyní jsme měli téměř identický názor. Oba jsme mysleli, že ten druhý myslel. No a věděli jsme prd. Pak už jsme se smáli a začali spekulovat, jak si vlastně rozdělíme majetek, když se vlastně rozcházíme. Lol, chci všechno, hlavně to boží křesílko z Embassy a LPčkovou kopii slavného ruského songu Kom tu maj budoár! A život začínal být opět fajn.

Šťastně rozvedeni, lol
Pohádky je konec (jo, to určitě...)

Byla to neuvěřitelná cesta. Já svůj sen skutečně žil, dostalo se mi šance, o které jiní dýmkaři jen sní. Alexi, tyhle řádky chci věnovat tobě. Říká se, že musíš často něco ztratit, aby sis uvědomil tu pravou hodnotu. Vložil jsi do mě svou důvěru, do nevycválaného klacka, který si pletl Kazacha s vykrajovátkem na cukroví. Spoustu jsi mě toho naučil (kromě hudebního vkusu). Podával jsi pomocnou ruku, když se nedařilo. Když jsem podělal korunku, ty jsi podělal tu následující. Ty jsi iSmoke založil, ale společně jsme z něho udělali něco, na co můžeme být oba právem pyšní. Peace, bro. Dostaneš tady na blogu ještě jeden vánoční dárek, stay tuned.

Kolegové otroci, tohle je vám. Díky, že jste tolerovali moje tanečky za výlohou, neumyté dýmky z poslední šichty, občasné krádeže tabáku (no tak, dělali to všichni) a občas podělanou korunku. Bylo mi ctí s vámi pracovat a velkou většinu z vás do iSmoke vůbec přivést. Však já se ještě stavím na dýmku do obchodu, těch tanečků se nezbavíte! 

Pokud jste neusnuli a vydrželi to až sem, gratuluji! Vyhráváte nic a ještě jednou tolik. Kecám, vy jste vlastně vyhráli. Od nového roku jsem jen a jen váš. Moje fakulta má na to možná jiný názor, ale bakalářka mě nezastaví a nová nálož článků a videí (bože, on si zase stoupne před kameru) vás nemine. Přesně tak, opět se vrátím k pořádnému blogování.

Chtěl jsem napsat nějaký inspirativní konec, ale už na to kašlu, jsou 3 ráno a já usínám s nosem na klávesnici. Což bude ráno trochu bolet, ale co už. Dýmkařův koutek se loučí s iSmoke.cz!

Bye, drsňáci

Jakub Kopáček

6 komentářů:

  1. Sice nejsem dýmkařem, ale dokážu ocenit jak zaujetí pro věc, tak i cit pro "pravý čas". Tak držím palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, nebude to jednoduché, ale o to víc mě to bude bavit!

      Vymazat
  2. Dospěli jste k zaslouženému konci.. :) A prozradíš, jaký bude tvůj nový "projekt"?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blíží se narozeniny blogu, pár překvapením odhalím :)

      Vymazat
  3. Kamo, normalne jsi me dojal :D achjo

    OdpovědětVymazat

Instagram