Na smrtelné posteli

Mám chuť zapálit květinářství, abych vůbec něco cítil. Můj nos vypadá jako broskev přejetá autem. Vlastně tak vypadá furt, akorát je teď více červený. Mluvím tiše a chraplavě, připadám si jako vrátný v bordelu = na hovno. Dýmku jsem neměl...dlouho. Dýmkař je nemocný.

Je tohle vůbec normální? Spravedlnost neexistuje, Země je plochá a Zeman gentleman. Poctivě jsem si prošel turbulencí zkoušek, spal málo, souložil jednou a pálil o sto sedm. A jak mi chutnalo! Je po zkouškách, období volna, teď bude vše...

,..na hovno! Moje večerní eskapády minulých týdnů si vybraly krutou daň, chytnul mě krček. Ne ten v noze (to by ještě šlo), nýbrž ten, na kterém sedí moje baňatá hlava. Zkouším standardní léčivo - do Saphiru nabiju čistou mátu od AF a zvesela kouřím. Úsměv od pysku k pysku, zdá se to být v pořádku. Večer zrada, zakašlal jsem. Pak znova, ještě a ještě jednou. Well, fuck.

Další ráno jsem se probudil v obvyklé poloze - rozesraný po horní palandě, triko na půl žerdi, peřina v řiti (no, jakože pryč, znáte to...ehm) a pod hlavou na prostěradle idylické 2 ml slin. Klasika. Už první nádech byl chybou, skříp skříp prásk skříp. Au. Že by s tou zabijáckou rýmečkou měli feministky pravdu?! Tohle bude chtít lvl. 2.

Level 2 je kulervoucí drink z nastrouhaného zázvoru, skořice, cukru a trochy rumu. Všechno se to zalije vroucí vodou (co takhle Barmanův koutek? Ne? Ne.). Zmastit se z toho nejde. Tak jo, z 2 litrů asi ano. Má to však skvělé regenerační účinky - záněty krku nemají šanci. Aspoň myslím. Tak teda řežu, krájím, míchám. Přišel čas přidat skořici, tak sypu a chytne mě překvapivě záchvat kašle. No jistě, že je ten hnědý střelný prach po celé kuchyni. Vzduch plní oblaka zvířené skořice a já jsem skoro slepý. Pohled pro bohy.

Drink nepomůže, zbývají poslední dvě možnosti. Sehnat Mizo Mátu, nebo jet domů. Hádáte správně, jel jsem domů. Ten cenný žlutý poklad se nedá sehnat, hrom do toho! Má to samá pozitiva, je mi navařeno, mám do čeho smrkat, nemusím nic dělat a hlavně...je to ZDARMA! První náznak zlepšení - kamarád mi dovezl 200 g AF borůvky...já ji cítil! Pane bože, jo. Čich se tedy vrací, dobré znamení. Teď už jen příjít na to, jak zastavit ty hektolitry hnusu, co mi vytékají z nosu. Co bych dal za to, kdybych uměl šňupat. Něco bych si střelil a už by nic neteklo. Naposled jsem šňupnul pepř, horší techniku už má snad jen papež. Ne, papež ne. Ten je boží. 

Po rekonvalescenci mířím zpět do pražského hoodu, sedím ve vlaku a vedle mě banda samozvaných komentátorů uprchlické krize, zleva chrápající Polka, vpravo je okno. Na dýmku se stále necítím. To ale budu muset, protože zítra jedu směr Berlín a našel jsem hned několik míst, kde se dýmkaří a ten obchod, bože ten obchod až uvidíte, crpnete si do trikotu!

Jakou má tenhle článek informační hodnotu? Nula celá nula nula jedna. Udělejte seanci, vzývejte Cthulhu, obětujte kozu, biřmujte moji voodoo panenku. Zkrátka se u někoho přimluvte, ať mě to přejde a pořádně si ten výlet užiju. Chcete video? Bude video. Peace a Berlínu zdar!




Jakub Kopáček

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram