Dýmkařská bible #1 - Vodní dýmka

V prvním díle seriálu Dýmkařská bible vám chci přiblížit naprostý základ - co to vlastně je vodní dýmka? Zdá se to triviální, ale víte třeba, proč je v dýmce voda a proč už se dávno nepoužívá šlauch z velbloudí kůže? Mrknem se na všechny části dýmky, velmi krátce na její historii a odhalíme, jak vlastně vodní dýmka funguje a proč z ní vychází ten boží dým!

Vodní dýmka, to jsou desítky jmen a označení, které se jazykově a kulturně liší. Kamarádi z Blízkého východu ji označují jmény nargila (Turecko), šiša, shisha a sheesha (Egypt, Súdán, Tunisko) nebo hookah (původ slova je z Indie, to už je tak trochu v Asii, přejato následně do angličtiny).
Sranda je, že lidé u nás slovo šííííííša (nesnáším jak to natahují!) opravdu používají k označení dýmky, zatímco shisha v překladu vyjadřuje tabák, který se do dýmky cpe, kde tedy soudruzi z NDR udělali chybu?
Konec popichování, pusťme se do toho!

Co to je vodní dýmka?

Vodní dýmka je konstrukt sloužící k inhalaci dýmu, jenž je produkován spalováním tabáku nebo jeho náhražky v korunce za pomoci žáru z uhlíků. Jde o jednoduchý princip, který se za několik stovek let téměř nezměnil. Co se změnilo, jsou podmínky, materiály, způsoby kouření a metody přípravy.

  Zde je základní schéma vodní dýmky:

Celé kouzlo je v tom, že se do korunky umístí tabák. Na korunku se umístí alobal nebo jiné řešení (Kaloud Lotus, badcha, AoT atd.) a na něj do ruda rozžhavené uhlí (kokosové, bambusové, z popela malajských netopýrů, rychlozápalné sucks). Vlivem tepla se tabák v korunce spaluje a dým z něj putuje tělem dýmky skrze srdce do vázy, kde se ve vodě ochlazuje a houstne. Vzniká podtlak. Poté dým prochází zpět srdcem a následně vývodem do šlauchu. No a pak ten dým vyfouknete, nebo se zakuckáte až běda.

Sílu dýmu lze regulovat prostřednictvím zpětného ventilu; stačí místo tahu do šlauchu fouknout a dým z vázy začne unikat zpětným ventilem.

Historie

Původní vynález dýmky pochází z krajin Indických, přibližně v druhé polovině 16. století. S nápadem přišel dvorní fyzik císaře Mogulské říše, Akbara I. Hakim Abu’l-Fath Gilani vymyslel dýmku, ve které tabákový dým procházel skrze vodu, aby mohl být „očištěn“.

Dýmka byla záležitostí bohatých velmožů a členů královského dvora, byla rovněž symbolem prestiže a společenského postavení. V průběhu staletí dýmka stávala dostupnější až si nakonec našla své pevné místo v kultuře východních národů.
Indové kouřící dýmku (hookah)

Vodní dýmka se zabydlela  téměř v každé zemi Středního východu, zvláště pak v Persii (poté Turecko), Sýrii a Saúdské  Arábii. V Asii byla dýmka doma v Indii, Nepálu a Pákistánu. Vlivem migrace obyvatelstva se dýmka dostala ke slovu i v Jižní Africe a ve 20. století si našla cestu i do Evropy, USA a Kanady.

Ve USA a Kanadě se dýmka zpopularizovala v období 60. - 70. let, kdy si dýmku vychutnávali příznivci hnutí Hippies a dali tím základ rituálu kouření. Květinkáři si dýmku podávali mezi sebou, v kontrastu s Východňary, kteří dýmku zásadně pokuřovali sami. Na rozdíl od nich ale Hippiesáci nepoužívali uhlí a do dýmky nedávali jen tabák (každý si určitě představí, jaká kouzla si tam sypali).

Dnes, mimo tradiční arabské státy (Turecko, Egypt, Tunisko atd.), se mezi dýmkařské velmoci řadí hlavně USA a Německo. Dle mého skromného názoru, Araby řadím mezi konzervativce. Za staletí způsob kouření téměř neinovovali, jejich dýmky jsou z tradiční mosazi, plechu a vypálené hlíny. S alobalem se neserou, kouří pěkně „na Araba“ (uhlí přímo na tabáku). V posledních 20 letech se ale mnohé zlepšuje - dýmky jsou vyráběny z nerezu, tabáky jsou rozličných příchutí a Arabové pomalu inovují. Tradiční výrobci jsou Aladin a Top Mark

Trendy se ale určují jinde. V posledních 10 letech se vyrojilo mnoho společností, které vodní dýmky pojali odlišně, inovativně a moderně. Kaya, Amy, Fumo, Khalil Mamoon, El Nefes, Starbuzz, Sahara Smoke, insahaAR, Meduse, Art Hookah, BroHood a další, kteří udávají světovému trhu nové trendy a drží si svou vlastní kvalitu. O vzrůstajícím trhu s příslušenstvím a lídrech v oblasti tabáku si povíme jindy.

Dýmka pod drobnohledem

Jak určitě tušíte, dýmka se skládá z různých částí a komponentů. Pokusím se vám je jednoduše všechny popsat, aby to pochopil i ten největší gumák.

KORUNKA
Klasická hliněná korunka
Všem vám je asi jasné, že bez korunky by ta dýmka asi úplně nefungovala. Korunky jsou různé, liší se svou velikostí, designem a materiály.

Obyčejná hliněná korunka je plytká, obvykle s 5 vzduchovými otvory a jedná se o syrskou a egyptskou klasiku. Prodává se klasicky s dýmkami značky Top Mark. V různých modifikacích (jiná barva, hloubka, počet otvorů) ji pak nabízí většina výrobců na trhu.

Dalšími typy korunek jsou pak vortex, phunnel (čti funel/fanel), flip, vypoukoulá korunka, power bowl, hot shot a phuntex.

Korunka typu vortex
Materiály jsou glazurovaná keramika, kov, pyrex, sklo nebo silikon. Korunka se dá vyrobit i z čerstvého ovoce, to vás samozřejmě později taky naučím :).

Pokud nechcete kouřit jako Arabové a odrovnat si plíce hned, potom překrýváte korunky alobalem. Alobal je v několika vrstvách (min. 2 vrstvy normálního alobalu, 1 vrstva grilovacího) a je penetrován (:O) množstvím dírek, aby mohlo teplo z uhlíků lépe proudit do korunky.

Existuje několik bezalobalových řešení, o kterých si povíme později a podrobněji.

Korunkám se budu věnovat samostatně v dalších dílech Dýmkařské bible.

Klasický papírový šlauch
ŠLAUCH
Ano, správně. Touhle hadicí k vám přichází dým. Síla, co? Šlauchy během historie dýmkaření prodělal jedny z největších změn a evolucí. Dříve byl nahrazován dutou tyčí z tvrzené velbloudí kůže, během staletí pak přešel do více konvenční podoby hadice s dvěma koncovkami.

Klasický šlauch je vyrobený z papíru, kovového drátu, igelitu a dvou dřevěných koncovek. Na povrchu jsou potaženy tkaninou a některé obsahují tvrdé úchopové „tyče“ v horní části šlauchu. Tento typ šlauchu je nepromyvatelný, protože všichni asi víte, co se stane s drátem když příjde do dlouhodobého styku s vodou. Stejně jako náš známý samopal vz. 24, tak i ten drát časem koroduje. Je pak celkem k vzteku inhalovat spolu s dýmem částečky rzi a trouchnivějícího papíru.
Promyvatelnými verzemi klasických šlauchů jsou Nammor a Narbish.

Moderní promyvatelný šlauch typu Nammor
S pokrokem přichází i nové materiály, velmi populární je dnes silikonový šlauch. Jeho hlavní výhodu je promyvatelnost, snadná výměna hadice a cena. Některé provedení mají šlauch krytý ještě jakousi ponožkou z umělých vláken.

Na konci šlauchu se nachází mouthpiece (náustek). Fantazii se meze nekladou, a proto je na trhu náustek ve tvaru kobry, žáby nebo včely. U klasických šlauchů je mouthpiece kovový a velmi krátký (pouze zakončení dřevěné koncovky).
U modernějších verzí (Nammor apod.) je pak mouthpiece z plastu a v různých barvách.

Silikonové šlauchy s plastovými náustky
U silikonových šlauchů hraje mouthpiece podstatnou roli, a proto je jeho design mnohem nápaditější. I materiál je více různorodý, od akrylu, přes sklo, kov, až po lakované dřevo. Koncovky jsou buď jednolité, nebo na díly (kovová základna + náustek).

K dýmce lze připojit někdy i 6 šlauchů, hned vám ale vysvětlím, proč je lepší si dýmku užívat pouze s jedním a dělit se o něj s přáteli (ti vydřiduši, co se pořád ptají, kdy jim už dýmku pošlete). Jednoduchý princip - čím více šlauchů tahá, tím je tah těžší. Tabák se spaluje dvakrát rychleji, uhlí taky zrovna nepřibývá. Výsledek je ten, že si zkrátíte čas kouření klidně i o polovinu.
Klasická váza

VÁZA
Klasická vázaVáza je jednou z nejdůležitějších částí dýmky jak pro její funkčnost, tak i stabilitu a celkový vzhled. Podle mých zkušeností se dá vyrobit z čehokoliv, např.: PET láhev, chemické sklo z laboratoří, meloun, akvárko nebo láhev vodky.

Váza se v horní části spojuje s tělem; obvykle je mezi nimi kus gumového či silikonového těsnění a tělo se prostě strčí do vázy (není to ideální řešení, tělo má tendenci se kymácet a při přenosu dýmky z místa na místo ji nemůžete chytnou za tělo, jelikož by vám spadla váza - odzkoušeno). Lepším řešením je závit, tělo se tak napevno spojí s vázou a zabrání tak úniku vzduchu. Spojit tělo s vázou lze taky pomocích různých click řešení a pomocí svorek (to jsem viděl v čajovně ve Vídni, divní ti Rakušáci).

Více než kterákoliv jiná část (kromě těla), právě váza místem pro kreativního tvůrčího ducha. Tvary, vzory, barvy, světýlka. Tím vším se dnešní moderní vázy odlišují od těch oldschoolových. Většinou jde o tvrzené sklo, popřípadě plast. Vázy čiré jsou skvělé na podsvícení - vypadá to skvěle a je to efektní (juu, ono to svítí!),

Váza se závitem
Do vázy se dá rvát všechno možné, ale naprostý základ je čistá voda. S mlíkem se neserte, stejně to výslednému kouřovému efektu moc nepřidá a slibovaný účinek je minimální. Chlast a dýmka, to k sobě taky moc nepatří - klidně si vyzkoušejte, co s vámi udělá pár minut kouření s vodkou či portským ve váze. S perlivými nápoji to taky není úplně ono, při vtahování máte takový jemně dusivý pocit (oxid uhličitý, bitch).
Hladina tekutiny by měla dosahovat 1-2 cm nad konec downstemu.

Co je OK: voda, čaj, mléko + led, kousky ovoce, máta

TĚLO DÝMKY
Tělo je místem, kterým prochází dým z korunky
do vázy. V jeho horní části se nachází zúžení pro připojení korunky, pod ním je obvykle tácek. V dolní části se nachází srdce, ve kterém je vývod zpětného ventilu, vývod pro šlauch(y) a downstem směřující do vázy. Těla bývají zdobná - ornamenty, rytiny a  zaobleniny jsou častým prvkem u starých i moderních dýmek. Z klasického konceptu se vymykají moderní celoskleněné a sklo-kov dýmky, které jsou řešeny mnohdy odlišným způsobem.

Tradiční tělo v moderním provedení
Některé dýmky mají v horní části ještě koš určený k chlazení dýmky, ten se musí naplnit ledem. Jiné obsahují třeba držáky na šlauch, další jsou po celé délce těla pokryty plastikou draků, princezen, nebo truhlou s pokladem.

Tělo dýmky je tvořeno ze 3 základních materiálů, jsou to nerezová ocel (oldschool a Egypt shit jsou z plechu), mosaz a sklo.Většina těl je v dnešní době šroubovacích - výhoda při přenášení a čištění. Starší a tradiční dýmky (mosaz, plech) bývají z jednoho kusu, tedy nerozebratelné. Skleněné těla mají zábrusy, které od sebe lze jednoduše oddělit.

Tělo bývá často zakončeno odnímatelným táckem, který slouží k odkládání uhlíků, hrnku s čajem a dalších kravin. Jeho velikost je v průměru 20 cm, větší verze pak do 35 cm.

Bohužel, voda v našich krajích má jeden zlý nešvar - tvoří vodní kámen a usazeniny. Ty se nevyhýbají ani dýmkám, některé dýmky jsou na vodní kámen zvlášť náchylné a po pár měsících kouření zjišťujete, že vlastníte hnusnou krápníkovitou dýmku. Don't worry, toho se lze zbavit (a já vám povím jak!),

PŘÍSLUŠENSTVÍ

TĚSNĚNÍ
Jak ke korunce, tak ke šlauchu budete potřebat příslušné těsnění. Vyrábějí se z gumy či silikonu a časem krásně hnědnou až jsou ve finále černé jako ty uhlíky. Když z jakéhokoliv důvodu nebudete mít po ruce těsnění, tak improvizujte - vlhké noviny, nafukovací balónek!

TARBUŠ
Kryt, poklop, domek...ty jména se mi moc nelíbí. Tradiční tarbuš je vzorované závětří, které slouží k udržení tepla a ke zvýšení jeho intenzity na korunku. Ideálně se podle něj dělá alobalový domek, který slouží k urychlení rozpálení uhlíků, ale o tom až jindy.

KLEŠTĚ
Je jedno jaký tvar, design nebo značku používáte. Kleště jsou jednoduchým nástrojem, jak manipulovat s uhlíky, tabákem nebo jednohubkama. Nothing more to say.

BLBOSTI
Nějaká štětka (:O) na promývání těla a vázy se vždycky hodí. Jestli chcete udělat machra před partou, kupte s potravinové barvivo a střelte ho do vody, vypadá to efektně. Občas se hodí i lékařský glycerin, ale o tom taky až jindy.



THE END
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
DALŠÍ DÍL: DÝMKAŘSKÁ BIBLE #2 - KORUNKY

Jakub Kopáček

Žádné komentáře:

Okomentovat

Instagram